Mluvte pravdu, pane Duko

Dominik Duka se v rozhovoru v sobotním Právu zlobí na současnou českou vládu a světe div se, málem se klaní realismu Klementa Gottwalda. V roce 1948 se totiž Gottwaldova vláda zavázala, že bude finančně krýt potřeby církve. Gottwald se zpočátku snažil o dorozumění s římskokatolickou církví, protože v té době bylo v řadách KSČ 61% katolíků. Dohoda se ale nekonala. Papež Pius XII. nazrávající konflikty vyhrotil tím, že exkomunikoval všechny komunisty z církve (exkomunikace se týkala všech komunistů, nejen československých) a vyzval věřící k odporu proti komunistům. Zákonné normy z roku 1949, které řešily financování církví, jsem nikdy nepokládal za šťastné řešení.

Dominik Duka se nechal strhnout k nepravdě, když mně tvrdí, že jsem někdy řekl, že církve mají být tak bohaté, jak budou poslušné. To jsem nikdy, opakuji, nikdy neřekl. Můj názor je jiný. Jsem příznivcem grantových systémů, což znamená, že peníze mají dostat ti, kteří jsou aktivní. Vykazujete- li činnost, dostanete grant. Nevykazujete, nedostanete. Budou-li církve provádět náboženské, kulturní, sociální, humanitární aktivity – pak ať jsou štědře dotovány. Malá, ale inteligentní a aktivní církev by mohla mít víc peněz než ta, která se chlubí statisíci členů. Být aktivní není totéž co být poslušný. Nebo to tak Dominik Duka vnímá?

Uznávaný a ctěný kardinál Tomášek vyhlásil desetiletí duchovní obnovy národa, nikoli nakapsování. Kardinál Tomášek inicioval nesmírně náročný a bohatý program nejen pro vlastní církev, ale i pro celou společnost, zatímco jeho nástupci Vlk a Duka se vyžívají hlavně v majetkových sporech (katedrála, restituce).

Dost mě překvapilo, když kardinál Duka v rozhovoru prohlásil, že jeho vzorem je francouzský teolog Yves Congar. Ten je blízký i mně, a to nejen pro svůj ideál sloužící a chudé církve (kdysi jsem s velkým zaujetím četl jeho studii o Lutherovi, který chtěl překonat Tomášovu reistickou ontologii (ontologie chosiste) ve jménu ontologie osoby). Cognar patřil mezi teology druhého vatikánského koncilu v 60. letech 20. století, jako byli Lubac nebo Daniélou, kteří podporovali papeže Jana XXIII. v jeho snahách o hlubokou reformu římskokatolické církve. Pro ně byl klíčový odkaz prvních křesťanských staletí, kdy byl Ježíš chápán jako ten, který obnovil jednotu lidstva jako rodu. I tím byl dán skeptický vztah prvních křesťanů vůči majetku.

Ježíš, který obnovil jednotu lidstva jako rodu, oslovil miliony lidí. Zatímco dnešní církevníci je odrazují a odpuzují.