Cena pracovní síly

Je to asi měsíc, kdy se v Německu diskutovalo o návrhu zvýšit minimální mzdu a hlavní spor byl o to, zda se to má týkat osob nad 18 let nebo nad 25 let. Nakonec zvítězila první varianta, aby prý nedocházelo k diskriminaci z věkových důvodů. Ta minimální hodinová mzda, která by měla platit od příštího roku, je 8,50 EUR. Česká republika je úzce navázaná na německou ekonomiku, obchod s Německem představuje 40% naší obchodní výměny a závislost našeho HDP na obchodu s Německem je 23%. Jenže minimální hodinová mzda v České republice je 1,58 EUR. Myslíte si, že český dělník nebo technik pracuje o tolik hůře? Naopak, například v mladoboleslavské škodovce měli méně zmetků a výrobních chyb než ve Wolfsburgu.

Máme nižší minimální mzdu než v krizí zmítaném Portugalsku (2,62 EUR), na Maltě (3,35 EUR), ve Slovinsku (3,03 EUR). Ve výši minimální hodinové mzdy si stojíme hůře i ve srovnání s nejvíce nemocnými zeměmi Evropy Řeckem (3,86 EUR) a Španělskem (3,78 EUR). Přitom Řecko má nejhorší kvalitu pracovní síly v EU a naprosto mizernou infrastrukturu. Má také nižší vazbu na euro než Česká republika, i když je členem eurozóny a my ne. Celoroční exportní výkon této země je podle některých analýz jen devět (!!!) pracovních dnů České republiky, jejíž HDP závisí až 80% na exportu (u Německa je stejné číslo 55%, u Číny 66%, v případě USA 34%). A přesto je minimální hodinová mzdy u nás nesrovnatelně nižší.

To nemluvím o Lucembursku (8,69 EUR), o Francii (8,03 EUR; kdo zná kvalitu francouzských služeb, jen se diví), o Nizozemí (7,96 EUR), o krizí poníženém Irsku (7,65 EUR), o Velké Británii (7,36 EUR), o Belgii (7,49 EUR); sám jsem utrpěl dlouhou řadu osobních zkušeností, jak mizerně belgický stát funguje

Ceny výrobků ale máme evropské, srovnatelné se špičkou EU. Poměr příjmů a nákladů ústí v to, kolik lidí je u nás na hranici nebo přímo pod hranicí bídy.

Pravicové vlády, které nás tlačily pod heslem rozpočtové odpovědnosti do větších a větších schodků a za dvě volební období navýšily státní dluh o více než jeden bilion korun (každou vteřinu dluh roste o 3 752 koruny!), prováděly další a další sociální škrty a zdražování. To pod heslem větší investiční atraktivity naší země. A přitom víc investic šlo do zemí, kde je silný sociální stát, třeba do Švédska, které dává 31% HDP na sociální výdaje. Severské země, které investují do lidského potenciálu, vzdorují krizi lépe než my, než země, které sociální výdaje škrtí.

Mluvilo se také o nutnosti snížit náklady práce. To se dá dělat jinak. Už před 15 lety jsem předal vlastní straně materiál, v němž se argumentovalo, že je možno snížit daně a zvýšit daňový výnos změnou struktury daňové soustavy. Vše by bylo v souladu s evropskými normami, a přece by daňový výnos stoupl asi o 30 % a daně by se snížily.

O atraktivitě země rozhoduje také kvalita právního a institucionálního prostředí. To, co udělaly pravicové vlády v oblasti politiky mzdové a sociální, je prostě zločin. Je čas to napravit.