Problém dat

Data, tvrdá data, to je heslo řady mediálních analytiků dneška. Data jsou ovšem vždy závislá na kontextu, jde-li o výzkum společnosti. Ale Benoit Mandelbrot (1924-2010), geniální matematik a autor teorie fraktálů, soudil, že délka pobřeží (například Velké Británie) závisí na měřítku: v jistém smyslu může být téměř nekonečná.

Vypadá to absurdně, ale otázka měřítka má smysl, stejně jako otázka metodiky ve statistických disciplinách. Všude tam, kde se mluví o hrubém domácím produktu, nezaměstnanosti, inflaci, produktivitě práce atd., jde v prvé řadě o to, jakou metodu výpočtu zvolíme.

Například hrubý domácí produkt se může lišit podle metody výpočtu až o 30-40 %; je rozdíl mezi výpočtem podle nominálu vyjádřeného v dolarech a podle parity kupní síly (viz studii Kravise a Hestona o srovnání HDP jednotlivých zemí). Al Gore ve své Zemi na misce vah zpochybnil význam hrubého domácího produktu zásadně: kácení deštných pralesů a jejich využití pro zpracovatelský průmysl například krátkodobě zvýší hrubý domácí produkt, ale přeměnilo by Amazonii v pustinu.

Na stránkách Demagog.cz neznámí autoři zpochybnil věrohodnost některých dat, která jsem uvedl ve svém vystoupení v Hydeparku. Například údaje o nezaměstnanosti ve Španělsku: ale já opravdu vycházel ze španělských zdrojů. Ty potvrzovaly předchozí dynamický růst HDP před krizí, který tehdy vedl k masivnímu snížení zadluženosti. Podle nich skutečně bylo v době mého vystoupení v sektoru mladých do 25 let 53 % nezaměstnaných.

Nebo pisatelé napadli čísla o tom, kolik drží francouzské banky italských státních obligací: 420 miliard eur jsem nalezl nejen ve francouzských pramenech, ale i v českých Hospodářských novinách. Čísla se ovšem dramaticky liší a ne vše každý zdroj započítá do své bilance. Podobně je tomu s údajem o vkladech ruských zbohatlíků na Kypru: údaje se liší, jsou to odhady a já čerpal v tomto případě z kyperského tisku. Ten je sice na internetu, ale je řecky.

Nejzajímavější by asi byla diskuse o tom, že autoři z Demagogu kritizují můj názor na podíl výdajů na obranu v Řecku, 24 % HDP. Argumentují tím, že podle ročenky SIPRI Stockholmského střediska pro výzkum zbrojení (kterou si léta pravidelně kupuji a studuji) je to prý 3,2 %. Tento údaj ovšem znám. Ale opět záleží na metodice, na tom, co se do výdajů na obranu počítá.

Stejná ročenka SIPRI například v době studené války, na jejím konci, uvedla výdaje na obranu u Japonska 1 % HDP, u Západního Německa 3,3 %, u Spojeného království 5,4 %, u Spojených států 6,9 %, u Sovětského svazu 14 %, u Izraele 29 %. Řada analytiků tyto údaje kritizovala. U Sovětského svazu někteří odborníci hovořili až o 40-50 %. Záleží na tom, co se započítá, jsou totiž přímé a nepřímé výdaje na obranu, například v infrastruktuře. V případě Řecka jsem opět pracoval s řeckým tiskem. O tyto zdroje se například opíral Manolis Glezos (stále žije!) ve filmu Eleny Dumitrescu Chaos.

S daty je prostě potíž. Už proto by to chtělo více času na argumentace v médiích. Jinak tyto debaty jsou na úrovni vysílání kouřových signálů. A kouřovými signály se diskuse vést nedá.