Šance pro Rusnoka

Znalci antiky vědí, že Kassandra byla poslem špatných zpráv a stihl ji za to nepříznivý a neblahý osud. Ale to neznamená, že je třeba vzdát se vůle k tomu, abychom lidem říkali pravdu. Už roku 2006 jsem tvrdil, že vylhaná konjunktura končí. Když vypukla krize, řekl jsem novinářům, kteří se mi tehdy smáli, že krize s následnou depresí bude trvat 10-12 let. Dnešní křeče české společnosti vypadají hrozivě, ale vím, že ze spleti historických událostí, která nás čeká, Češi vyjdou nakonec úspěšně.

Údržba místo rozvoje

Spotřeba státu, poptávka domácností, stabilizace podnikových špiček a levné úvěry vytvořily situaci, že tu byl do konce Paroubkova kabinetu růst, který se ale nepromítal do životní úrovně. Bez ohledu na realitu se mediálních tlakem vytvořily stereotypy spotřebitelského chování, které hnaly prodeje na splátky každý rok o 50 procent výše. Rovněž spotřeba státu byla spojena s mediální konstrukcí a byla vynakládána neefektivně. Vůbec nesměřovala k vytvoření silného proexportního jádra ekonomiky a k proměně struktury našeho hospodářství. Rozpočty, zejména ovšem v Kalouskově době, plnily pouze propagandistickou a údržbářskou funkci. O perspektivním ekonomickém myšlení si české vlády (zejména ty, které se honosily tím, že jsou rozpočtově odpovědné) mohly nechat pouze zdát.

Ekonomika plná paradoxů

A tak je česká ekonomika plná nesladěných a nezprostředkovaných paradoxů. Role státu je v ní příliš velká i příliš malá, naše hospodářství je příliš otevřené, na druhé straně ovšem příliš uzavřené, víc vystavené působení tržních principů než v řadě západoevropských zemí, ale kvalita trhu je nevyhovující, paradoxně jde ruku v ruce zpozdilý státní dirigismus s lhostejným otevřením rizikům a otřesům světových trhů. Podobné paradoxy vykazuje i naše domácí měnová politika, kolísající mezi siláckými gesty a fatalistickou odevzdaností. Máme ve snaze uzákonit kdeco záplavou zákonů, ale jejich pochybná kvalita vytváří legislativní džungli, ústící v pocit absence zákonnosti. Instituce, které by měly podle svého zadání dbát o kvalitu tržního prostředí, občas vzbuzují dojem, že jsou nástrojem podivného konkurenčního boje.

Náš trh je na jedné straně příliš malý na velkorysé tahy, ale dostatečně velký na přípravu spekulativních tlaků, jejichž obrysy se teprve rýsují. Jejich spouštěcím mechanismem by mohlo být pevné připoutání koruny k euru, které naštěstí nemá politickou a veřejnou podporu. Nespěchejme s tím, euro je sice perspektivní a správný krok, který umožní evropským ekonomikám využívat výhody světových peněz (například pro financování velkých projektů) a nově strukturovat trh, ale udělat takový krok bez náležité přípravy, zejména dnes, při krizi eurozóny by bylo kontraproduktivní. Bez spolupráce vlády a centrální banky to nejde vůbec.

Dluhy snižují poptávku

Limitujícím faktorem je ale hrozba reality veřejných financí. Nemylme se, dopadla by na všechny, nejen na lidi vázané na státní rozpočet. Znamenala by ohrožení agregátní koupěschopné poptávky. Je nutno vnímat signály jako je dramatické meziroční zvýšení zadluženosti domácností, vzestup počtu exekucí, které zasahují už milion lidí v naší zemi, konec doby levných úvěrů.

Dlouhodobě volám po spolupráci státu a podniků, ale zdá se, marně. Stát a podniky nespolupracují a nerozumějí si. Tentokrát je vina na straně státu. Občané, podniky a státní instituce cítí problém, ale jejich snahy se míjejí.

Porazit lhostejnost a nekompetentnost

To, že se v chystané vládě objevili lidé jako Jiří Cienciala, vidím jako naději a signál možných pozitivních změn. Politické »elity« by měly slaďovat zájmy. U nás se chovají opačně a rozdělují společnost více než kdy předtím. To mé obavy umocňuje. Takovou míru nekompetentnosti a lhostejnosti vůči veřejnému zájmu za své krátké působení v parlamentu nepamatuji. Rusnok může být pro tuto společnost příležitost pro setřesení břemene nezájmu a nekompetentnosti.