Oliver Stone v Karlových Varech

Trojnásobný držitel prestižního Oscara, herec, režisér, producent i scenárista Oliver Stone se ve své tvorbě nejednou dotýká politicky citlivých míst v americké historii. Doložila to i karlovarská projekce dvou částí dokumentární epopeje »Nevyřčené dějiny Spojených států« o problematice atomového zbrojení i přístupů amerických prezidentů Bushe a Obamy k válce proti terorismu. »Chtěl jsem postihnout historii, na kterou lidé u nás zapomněli, nikdo se to u nás neučí,« uvedl slavný filmař Stone. »Jsem dramatik a vyprávím příběhy. I mé dějiny Spojených států jsou příběhem země, která sejde z cesty, protože začala být posedlá svou národní bezpečností a od roku 1945 prošla příběhem paranoie. Amerika se stala globálním bezpečnostním státem, z něhož mají všichni strach. Stejně jako se rozpadl Sovětský svaz, tak i USA se v jistém smyslu také samy zničí.« O nadvládě filmařského Hollywoodu americká filmová hvězda poznamenala, že tkví i v současné hospodářské a politické dominanci. »Americké filmy hodně oslavují americkou armádu. Když se ukáže na plátně, poškozuje to však zbytek lidstva,« konstatoval kromě dalších trefně pravdivých připomínek slavný Stone.

Poznámky k Alexandrovi Velikému

Mám rád inspirující lidi, od kterých se lze něčemu naučit. Tento režisér mezi ně patří. Ti, kteří vidí kriticky současnou podobu kapitalismu, si připomenou nepochybně Wall Street, kde je kořistnická povaha současného systému demaskována. Ale víc než tento dnes už kultovní film mne zaujal Alexandr Veliký. Stone se vyznal z obdivu k němu i v Karlových Varech. Byl mladý, odvážný, plný velkých ideálů. Jistě honil své vojáky do úmoru. Ušli na svých taženích asi osmnáct tisíc kilometrů. Ale Alexandr (jeho jméno znamená ochránce mužů) uměl nasazovat svůj život stejně jako ti, kterým velel. Byl to muž, který velel mužům.

Alexandr byl kritikou u nás přijat nevlídně a ve Spojených státech vlastně také. Proč? Nepomohly ani vynikající herecké výkony, ani propracovaný scénář, plný symbolů, z nichž některé těžko dešifruje i znalec antiky. Jako člověk, který učil antickou a středověkou filozofii na Univerzitě Karlově s vděčností připomínám, že film staví na základním pramenu, kterým je Arriánova kniha o tažení Alexandra Velikého. Starší Ptolemaiův životopis dnes není k dispozici. Jsou jistě drobné odchylky: například v bitvě u Gaugamél roku 331 před naším letopočtem bylo tolik mrtvých, že poražený perský král Dáreios III. nemohl odjet vozem, ale musel bojiště opustit na koni. Ve filmu využívá vozu. Ale to jsou nepodstatné drobnosti.

Polemiku vzbudil film hlavně proto, že byl v opozici proti bushismu, proti oficiální doktríně tehdejší americké administrativy. Základní myšlenka filmu je ta, že lidé jsou bratři, jsou si rovni, i když patří k jiným kulturám a mluví různými jazyky. Tyto různé kultury musí spolu vést dialog, musí být vůči sobě otevřené. Proto se snažil o dohodu s poraženými Peršany, proto je tu ohromující příběh Alexandrova vztahu s Roxanou. Alexandr vytáhl na Východ ve jménu pomsty Helénů za příkoří utrpěná v minulosti a zemřel jako člověk, který chtěl uplatnit řecké hodnoty, aniž by z nich učinil zdroj nadřazenosti a panování.

Svět po Alexandrovi nebyl stabilní, ale zvětšil vnějškově i co do intenzity vnitřního prožívání. Stone, který stojí pevně na pozici západní civilizace, je nastaveným zrcadlem přehmatů a omylů americké politické reprezentace. Mistře, díky za to.