Časy se mění...

The Times They Are A Changin´, zpíval v době mého mládí Bob Dylan. Jenže ony se mění i k horšímu. Jasně to ukazuje dění kolem mezinárodního práva a poměry na evropské politické scéně. Pamatuji si, jak se EU bouřila a distancovala, když kancléř Schüssel přibral Haiderovy Svobodné do rakouské vlády. Sankce ale byly bezzubé a pan kancléř nakonec i předsedal EU.

V současné ukrajinské vládě sedí třetina fašistů, kteří kontrolují i silové resorty. Andrej Porubij, zodpovědný za tragické střílení 20. února, je tajemníkem rady pro bezpečnost a obranu. A zakladatel strany Svoboda, Oleh Ťahnybok, vyzval Ukrajince, aby pozdvihli zbraně proti ruským sviním, židovským sviním a Němcům. To nikomu nevadí? S těmito individuy se mají evropští politici bratříčkovat?

Bohužel tu máme precedens: Hashim Thaci, jehož jméno figurovalo na seznamu teroristů a s nímž se objímala Madeleine Albright, je nyní kosovským premiérem. Vtipkovalo se, že paní Albright by měla změnit jméno- místo Madeleine Mad (šílená) a místo Albright (všejasná) Halfbright (polojasná). Ale stačí se podívat, které dvě americké političky kontrolují kosovský telekom, a je zřejmé, že peníze nesmrdí.

Onen výrok Ťahnyboka, který média z velké části tají, vmetl do tváře Angely Merkelové parlamentní předák Die Linke Gregor Gysi. Vyzval ke spolupráci Západu a Ruska, aby se skutečně řešila ukrajinská krize. Mluvil o možné federalizaci Ukrajiny (viz mé dřívější články) a zdůraznil, že ani mezinárodní právo, ani ukrajinskou ústavu nelze brát účelově podle toho, co se hodí. Při sesazení Janukovyče porušení ukrajinské ústavy nevadilo, při krymském referendu porušení ústavy vadí. Gysi promluvil jako špatné svědomí německé politiky. Škoda, že v českém parlamentu řečník jeho formátu není.