Havel navždy

Ze všech kandidátů na eurokomisaře mne nejvíce zaujal projev nizozemského politika Timmermanse, který apeloval na racionalismus a odpovědnost. Vyslovil se, že současný systém evropské integrace nemůže vydržet a pokud se do tří let výrazně nezmění, začne se rozkládat. Byl jediný, kdo takto mluvil. Jediný, kdo poukázal na zjevný nesoulad mezi správnými cíli a chybnými metodami. Všimli jste si, že by jeho vystoupení zaregistroval aspoň jeden český novinář? Že by tomuto vážnému problému, který se nás bytostně dotýká, věnoval byť jen drobný článeček nebo komentář? Já ne. Žádná stopa novinářského zájmu. Ostatně, vždyť česká média mají v Bruselu pouhé tři zástupce, zatímco chudičká Albánie, která ani není členem EU, jich tam má dvanáct. A Německo hodně přes sto.

Naše média se o to bohatěji věnovala tomu, co Vítězslav Jandák výstižně nazval kim-ir-senizace Václava Havla. Na průčelí Národního muzea se „stkví“ bigboard s Havlovou tváří a nápisem Havel navždy! Rád bych věděl, kdo je autorem tohoto počinu. Vždyť je to v bleděmodrém heslo Se Sovětským svazem na věčné časy. Oslavy výročí převratu (pardon, sametové revoluce) byly bouřlivé, ale myšlenkově zcela prázdné.

Média usilovně hledají náhradní témata a jedním z nejvděčnějších je Miloš Zeman. Buší do něj ze všech stran a kriticky se k němu vyjádřil i jeho tiskový mluvčí. Rozzlobeně o něm mluvil také velmi nebezpečný muž, dřívější trockista a nynější patentovaný demokrat Carl Gershman, šéf Národní nadace pro demokracii z USA (National Endowment for Democracy). Gershman byl mimořádně aktivní v majdanovském převratu, jehož tragické konce dobře známe (jen na okraj- po volbách do ukrajinského parlamentu byla opakovaně porušena ústava a opozice, která za zlého Janukovyče měla místopředsedu parlamentu a předsednictví v 13 z 29 výborů parlamentu, nedostane po říjnových volbách vůbec nic).

Carl Gershman by chtěl udělat majdan po ukrajinském vzoru v Praze, v Bratislavě i v Budapešti. Záminkou pro cílené nastolení bordelu a pošlapání ústavy ČR se stal politický styl Miloše Zemana. S peticemi a demonstracemi proti němu, včetně z nebe spadlých červených karet, se roztrhl pytel a novináři se jimi zaštiťují. Jeden výzkumník mluvil o tom, že Zemana prý volili hlavně starší lidé a lidé s nižším vzděláním (to by logicky znamenalo, že Schwarzenbergovi stoupenci jsou vzdělanec vedle vzdělance). Kdyby se místo svého „výzkumu“ radši podíval na volební mapu, rychle by zjistil, že ve skutečnosti se volilo podle sociální zkušenosti.

Podle mne mají komunisté v této době zvláštní odpovědnost. Nejen být strážci ústavnosti, ale také přeměnit onu sociální zkušenost ve vědomý politický postoj. Tomu jsme zatím hodně dlužni.

Skepse občanů vůči politice zasahuje bohužel i demokraticky volené instituce. Setkávám se s mnoha lidmi, kteří byli proti komunistům, ale dnes by chtěli socialismus vrátit, samozřejmě bez jeho byrokratických omezení. Když nic jiného, je to podnět pro přemýšlení vedoucím činitelům KSČM.