Krajina po bitvě

Ukrajinské volby se konaly shodou okolností v době, kdy si lidé v bývalém Sovětském svazu připomínají 70. let od osvobození Ukrajiny od německých fašistů. Volby ale tuto vzpomínku odsunuly do ústraní. Voleb se účastnilo 29 stran a hnutí a předvolební kampaň byla plná porušování volebního zákona. Fyzická napadání, špinění protivníků, rozbíjení, krádeže a ničení volebních stánků a materiálů, to vše pod heslem připojení Ukrajiny k evropským hodnotám. Všudypřítomní lidé v uniformách a maskáčích, občas i s automaty v rukách.

Byl jsem jeden z patnácti členů Evropského parlamentu, kteří vytvořili pozorovatelskou misi EP. S kolegou Joachimem Zellerem jsme působili v Dněpropetrovské oblasti. Dněpropetrovsk původně mezi cíli nebyl (v návrzích ho nedostali ani členové národních parlamentů), já jsem ale svým tlakem dosáhl změny. V Dněpropetrovsku totiž působí, jak se vyjádřil v Kyjevě jeden vysoký funkcionář, příliš „aktivní“ gubernátor. Jím je Ihor Kolomojskij (který si mj. přisvojil 606 tisíc tun technické ropy z ropovodu Oděssa-Brody, čímž zasadil stabilitě ropovodu těžký úder. Bude kvůli tomu sice vyšetřován, ale tomu se může smát. Co kdyby rozvinul své čtyři prapory a nechal je táhnout na Kyjev?).

V Kyjevě jsme měli setkání s představiteli hlavních politických stran a překvapující bylo, že – s výjimkou Opozičního bloku – kandidující strany neměly ekonomický program. Přitom nejpalčivějším problémem Ukrajiny je ekonomická krize (jen od začátku letošního roku klesl HDP o 22%!). Kvůli energetické krizi dostala školní mládež od 24. října do 9. listopadu dárek v podobě volna a vysokoškolákům bylo sděleno, že budou mít v zimě celé dva měsíce uhelných prázdnin. Ve volebních místnostech se netopilo vůbec, domácnosti dostaly určitý příděl tepla teprve dva dny před volbami.

Technicky byly volby připravené dobře. Ale všude bylo vidět uniformy před volbami, během nich i po nich. Na centrální komisi jsme se dozvěděli, že kompletní volební výsledky nebudou ani v pondělí.

Leccos se ale už v pondělí vědělo. Bylo jasné, že obrovské peníze, které Porošenko napěchoval do voleb, mu nepomohly vyhrát v soutěži kandidátních listin; jeho nadějí se staly jednomandátové volební okruhy. V Krivém Rohu bylo v obvodu č. 33 rozstříleno auto s cílem zastrašit voliče, v obvodu č. 32 někdo rozmlátil volební urny. Ozbrojenci z Pravého sektoru v Novomoskovsku se snažili zablokovat přesun volebních uren a protokolů. V jiném obvodu byla snaha zastrašit přítomností lidí z ATO (Anti-teroristická operace).

První v soutěži kandidátek skončila Lidová fronta Arnenije Jaceňuka. Jaceňuk je mužem jednoho tématu, kterým je zlé Rusko. Jeden britský novinář se ho zeptal, co bude dělat, když napětí s Ruskem, které on pořád vyostřuje, přesáhne únosnou mez. Jaceňuk odpověděl, budeme bojovat (s Ruskem? To jistě. Svou vůlí a odhodláním je porazíme. Přesně tak mluvil i Hitler). Položil jsem mu dotaz, co udělá s fatální majetkovou nerovností (sto nejbohatších Ukrajinců vlastní 38% národního majetku!). Odpověděl mi, že to vyřeší snížením daní (totéž sliboval i Janukovyč, aby pak malým a středním podnikům daně zvýšil o 60%). Jaceňuk připravil návrh koaliční smlouvy, která předpokládá 36 (!!!) nových zákonů do konce roku. Už vidím tu kvalitu. Porošenko jásal nad tím, že k volbám sice přišly hlavně starší osoby, ale na kandidátkách byli mladí (dodal bych jako třeba jeho dvaadvacetiletý „zkušený“ syn ve Vinici).

Propadla Julija Tymošenková, která získala pouhých 5, 6%. Mimo Verchovnou radu zůstali komunisté, kterým odpadla v podobě Donbasu a Krymu největší část voličské základny. Překvapením se stal Opoziční blok Bojka a Vilkula, který osciluje kolem 10%. Ten se představoval jako hlas průmyslových regionů. Fašistoidní uskupení Svoboda a Pravý sektor výsledek voleb neuznávají a snaží se na poslední chvíli ještě o obstrukce a falšování. Leckde se v Okružních komisích a okrscích zasloužili o procedurální chyby, které pak využívali k tomu, aby mohli napadnout regulérnost voleb (natržené pytle, špatně zabalené krabice volebních lístků atd.). Tahanice v Okružních komisích (třeba v Dněpropetrovsku, obvod č. 26) pak trvaly i tři dny.

Volby ukázaly, že voliči nepřijímají radikály, ale ti se určitě nevzdají. Zemi čeká sociální výbuch (zvláště má-li pravdu agentura UNIAN, která avizovala čtyřnásobné zdražení plynu), ale není jasné, jakým směrem půjde. Sociální nejistota v každém případě vyústí v ukrajinskou emigraci, což pocítíme my všichni. Vždyť už dnes u nás žije přes 105 000 Ukrajinců (evidence Ministerstva vnitra k 31.1.2014. Kolik jich v evidenci není, ví jen bůh).

Jak říkal ukrajinský národní hrdina, slavný hetman Bohdan Chmelnyckyj,, „škoda hovoryty!!

31.10.2014