Mariupol´ hoří

Mariupoľ jsem navštívil asi před dvěma lety a mluvil tam s řadou lidí. Je tam řecký konzul, žije tu početná řecká menšina, která tu sídlí od byzantských dob a patří k místním. V radniční budově (městský sovět) jsem s představiteli města vedl dialog. V městě u Azovského moře bylo příjemně.

Dnes je Mariupol´v centru pozornosti médií. 9. května tam vtrhli ukrajinští ozbrojenci (včetně Pravého sektoru) a napadli civilisty, což konstatovali i lidé britské televize Channel Four News. Městem šel průvod obyvatel na oslavu vítězství, ozbrojenci ho rozprášili. Mrtvých je už teď podle Olega Carjova (předák hnutí Jiho-Východ) asi 30, raněných 100 (původní odhady byly 7 a 40). Účastníci Noční ligy, kde si hokej zahrál i Vladimír Putin, uctili oběti minutou ticha. Po Oděse je to další symbolický zlom. Všechny násilnosti posilují odhodlání lidí v Lugansku a v Doněcku provést 11. 5. referendum o statutu oblastí. V Doněcké oblasti byly rozdány 3 miliony volebních lístků, v Lugansku 1 700 000. Desetitisíce místních obyvatel se účastní práce ve volebních komisích. Kyjevská junta nicméně prohlásila, že hlasování nepřipustí. Dá se tedy očekávat nějaký útok, podobný tomu v Mariupoli. Proto jsou všude příslušníci domobrany těchto oblastí.

28. 4. byl proveden atentát na primátora Charkova Gennadije Kernese, kterého následně úspěšně operovali v izraelské Haifě. Ministr vnitra Arsen Avakov s vyšetřováním atentátů vůbec nespěchá, a proto dveře Kernesova pokoje střeží lidé z izraelských zvláštních služeb, aby zajistili pacientovu bezpečnost. Ten se zotavuje a zajímá se o veškeré dění na Ukrajině. Symbolicky tam na mnoha místech, včetně Domu odborů v Oděse, vlaje sovětská vlajka jako symbol vítězství nad fašisty. A redaktoři britské televize Channel Four News konstatují, že lidé v místech střetů s ukrajinskou mocí cítí boj s fašismem jako neukončenou věc.

Potvrzuje to i skandál dne. Victoria Nuland, pracovnice Státního departmentu, která přiznala, že USA investovaly do převratu na Ukrajině 5 mld. dolarů, má na krku další potíž. Vyšlo najevo, že jednala se zástupci Pravého sektoru. Andreji Arťomenkovi nabízela, že Pravý sektor dostane 5-10 milionů dolarů, přemění-li se v normální politickou stranu s celoukrajinským působením. Cenou za to mělo být odzbrojení a složení zbraní po prezidentských volbách. Čtenáři si jistě všimnou toho, že odzbrojení má proběhnout až po volbách. Proč až po nich? Protože Pravý sektor před volbami zpracovává veřejnost svými specifickými prostředky. Dmytro Jaroš nebyl odzbrojením nijak nadšený, možná si i vzpomněl na osud Oleksandra Muzyčka, který také dostal zajímavou finanční nabídku a už nežije. Senátor Rohrabacher pokládal Victorii Nuland nepříjemné otázky a na pořad dne přišly i vazby pravicových radikálů na ukrajinské banderovské fašisty. Rohrabacher konstoval, že viděl filmové záběry a snímky, které prokazují existenci násilí při kyjevských událostech, při svržení zákonného prezidenta. Inu, export demokracie něco stojí. Občas i národní čest.

11. 5. 2014