Miloslav Ransdorf

Syrská křižovatka

Se zájmem jsem si poslechl  vystoupení Williama Engdahla o syrské krizi a o nových formách spolupráce v eurasijské oblasti. Engdahl potvrzuje slova George Friedmana o tom, že Američané se snaží překazit spolupráci Německa (EU) a Ruska, protože taková aliance by mohla sesadit USA z postavení jediné supervelmoci. Tím spíše, že se posiluje i spolupráce Ruska a Číny, k níž bude logikou věcí přitahován i Írán. 

A jako přišel dramatický nárůst vlny uprchlíků krátce po podepsání Nordstreamu 2 (rusko-německý projekt o zajištění energetických potřeb Německa), tak obdobně rozpoutání syrské krize nastalo v roce 2011, kdy se Syřané dohodli s Íránem a Irákem na stavbě plynovodu z Íránu do Sýrie. Evropská unie by byla bývala mohla profitovat z tohoto projektu nejvíc, ale kupodivu se v EP o něm prakticky nemluvilo. Ve hře byly takové věci jako Nabucco, Southstream a teď Turkish Stream.

Ve východním Středozemním moři, u pobřeží Kypru a Izraele,  byla objevena obrovská ložiska plynu a Izrael by najednou byl v pozici energetické mocnosti. To ho sice dočasně postavilo do role oponenta Syřanů, ale v současné syrské krizi se Izrael chová spíš zdrženlivě. Má zájem na stabilitě regionu, jinak se jeho projekt neuskuteční. Zato Američané začali usilovat o pád režimu Bášára al-Asada jako zběsilí. 

Zamýšlený plynovod by překreslil energetickou mapu světa. I to je jeden z důvodů, proč jsou saúdští vládcové tak ostře proti Bášáru al-Asadovi, stejně jako Katar, který vlastní čtvrté největší zásoby plynu na světě. Saúdové opakovaně nabízeli Rusům ropný kartel výměnou za to, že Bášára al-Asada nechají padnout. 

Američané se snaží znemožnit větší spolupráci v euroasijském prostoru, aby udrželi svou pozici jediné supervelmoci. Vyvážejí chaos, kam se dá. Balkán, Blízký Východ, vývozem chaosu chtěli rozložit i Rusko a Čínu. Islám v podobě uprchlické krize se zdá být k tomu nejvhodnějším nástrojem. 

Za Jimmyho Cartera Zbigniew Brzezinski směřoval experiment s dynamickým náboženstvím proti Sovětskému svazu (Afghánistán), ale dnes je záběr mnohem širší. Nevzpamatuje-li se Evropa, bude donucena pokleknout, poslušně přijmout TTIP a rezignovat na euroasijskou spolupráci, která by jí dala nezávislost. Ukrajinská a syrská krize jsou spojeny. Evropa je na křižovatce. 

10. 11. 2015

comments powered by Disqus