Červená čára Finsko

Tak se jmenovala první finská opera, kterou jsem viděl. Finsky Punainen viiva a autorem byl domácí autor Aulis Sallinen. Byl jsem v roce 1982 na kurzu finštiny v městě Savonlinna, kde se konal operní festival a uvedené dílo patřilo mezi vrcholy.

S úžasem jsem si uvědomil, že o finské hudební kultuře kromě Jeana Sibelia nevím prakticky nic. Přitom jsem zjistil, že jsou tu skvělí operní pěvci (Martti Talvela, Matti Salminen například), že Finsko má vynikající současné skladatele a rozsáhlé zázemí amatérských pěveckých sborů. V té době jsem i slušně mluvil finsky, četl jsem i filozofickou literaturu (zaujal mne třeba marxista Juha Tamminen z univerzity v Oulu), ale přecenil jsem své znalosti. Po letech, kdy jsem si koupil ve finštině své oblíbené dílo Miky Waltariho »Egypťan Sinuhet«, zjistil jsem, že mé znalosti ani v nejmenším nestačí, že je to tak bohatý a nádherný jazyk, že bez slovníku se neobejdu. Finština má například nevyčerpatelné bohatství výrazů pro přírodní jevy.

Když jsem byl v několika finských rodinách, zjistil jsem s úžasem, že nejoblíbenějším autorem není Waltari, ale Veinö Linna a jeho kniha Neznámý voják (Tuntematon sotilas). Líčí něco, co my Češi neznáme. Sevření malého národa mezi dvěma mocnostmi, z nichž jedna se tvářila jako obhájce společenského pokroku. Leninovo Sovětské Rusko dalo Finům národní svobodu, Stalinův Sovětský svaz hájil bezpečnost Leningradu způsobem, který tento čin Leninův zproblematizoval. Sovětsko-finskou válku nazývají Finové talvisota (zimní válka) a válku po roce 1941 jatkusota (pokračovací válka). Obě jsou předmětem vědeckého i uměleckého zájmu. Co dělat s válkou, kterou vlastně nikdo nechtěl a kterou na svět přivedly jen mocenské zájmy velmocí?

Finsko nakonec našlo řešení: maršál Mannerheim a Paasikivi z války vystoupili, Finsko přijalo neutrální status a dokázalo na jedné straně udržet nezávislost Finska (které přijalo 300 000 uprchlíků z Karélie) a čerpat výhody z těsných ekonomických vztahů se Sovětským svazem. Rozpad Sovětského svazu se Finů dotkl ještě více než nás. Po pádu SSSR byla nezaměstnanost ve Finsku až 24 %. Ovšem finská vláda nebyla nečinná. Investovala do lidské kvalifikace. Změnila strukturu ekonomiky. Papírenský a dřevozpracující průmysl činil kdysi 70 % exportu, dnes jen 30 %. Nově se zvýraznila role strojírenství a elektrotechniky. Obě oblasti mají asi třetinový podíl. Finsko dává 3 % hrubého domácího produktu na vědu a výzkum. A nezaměstnanost klesla o dvě třetiny. Finsko nemá ropu, plyn ani jiné suroviny. Ale sází na investice do lidí a na lidskou kvalifikaci. V tom nám je a musí být příkladem.