Draculova země - Rumunsko

V této úvaze nepůjde o úvahu o románku Brama Stokera, ani o úspěšném muzikálu stejného jména. Tématem těchto řádek je osud rumunské země a rumunského národa. Otto von Bismarck se kdysi arogantně vyjádřil, že Rumun není národnost, ale profese. Nemyslím si, že by to byl šťastný bonmot. Rumuni si dostatečně užili nejistoty národní existence, abychom měli k jejim dějinám i přítomnosti úctu, kterou si zasluhují.

Už ten začátek, kdy po porážce dáckého vůdce Dekebala byla Dácie součástí římské říše tak asi 170 let, a přece patří rumunština (a jí blízká, ba s ní totožná moldavština) mezi románské jazyky. Přes slovanské vlivy v rumunštině (asi 20 % slovní zásoby) Rumuni slovanskému přílivu nepodlehli a udrželi se i oproti působení uherského státu. Vedle Maďarů žijí na území Sedmihradska i Sasové, mezi nimiž najdete i hodně archaické formy německého jazyka. Rumuni na římském dědictví a na románské identitě staví.

Ve středověku ovšem v boji velmocí o jejich území se na dlouhou dobu prosadil vliv Osmanské říše, pod jejíž svrchovaností se knížectví Valašsko a Multansko nacházely. Skutečný úsvit moderní státnosti přineslo devatenácté století a Rumuni se dočkali vlastního státu. Nešťastně zasáhli do první světové války, kdy německý velitel Mackensen bez větší námahy vstoupil do Bukurešti, ale byli odměněni za ochotu bojovat. Po rozpadu Rakousko-Uherska získali Sedmihradsko. Rumunsko, ohrožené nároky Maďarska, které neuznávalo Trianonskou dohodu, rádo přistoupilo na společenství Malé dohody, kde se sdružily Československo, Rumunsko a Jugoslávie.

Rumunsko bylo monarchií, Bukurešť se honosila přídomkem Paříž Balkánu, ale osvícené poměry to negarantovalo. Například sběrači jahod v královských zahradách dostávali náhubky, aby si neuždibovali jahod pro sebe. A tak se nelze divit tomu, že elita rumunské kultury se ocitala ráda mimo Rumunsko. Uvedu jen dvě jména: hudebního skladatele George Enescu a filosofa, religionistu a literáta Mirceu Eliade. Ten první postavil hudební pomník svému národu v Rumunské rapsodii a ten druhý se stal religionistou světového jména. A jeho Had, přeložený i do češtiny, patří mezi vrcholná díla nejen rumunské literatury dvacátého století. Oba ukázali rumunskou lidovou kulturu jako něco spontánního, bezprostředního, sahajícího k archaickým kořenům, snad až k Thrákům.

Po válce se Rumunsko zbavilo monarchie i fašismu, zažilo industrializační pokusy ze strany rumunských komunistů, ale Nicolae Ceausescu vytvořil režim osobní moci, který kombinoval autoritářské praktiky s pokusy o zahraničně politickou autonomii. Rumuni tak k nám nepřišli v roce 1968 a Maurer podepsal dohodu s maoistickou Čínou, která měla být výrazem této nezávislosti na Sovětech. Výsledkem byla chudoba, jakási bezpotravinová zóna, bezpočet vtipů o rumunském předákovi, ale i vzestup zájmu o bulharštinu a bulharskou televizi, protože ta se na rozdíl od té rumunské dala sledovat a diváci v ní i něco zajímavého nalezli.

Rumunsko je dnes naším partnerem v EU. Má nádhernou a jen postupně objevovanou přírodu, zajímavé památky, moře a některá dobrá vína (třeba Mulfatlar). Stojí za to se s touto zemí seznámit a Bismarckův názor korigovat.