Miloslav Ransdorf

Objevme znovu Bulharsko

       Nikde jsem nenašel zemi, kde by slovo Čech mělo tak dobrý zvuk, jako v Bulharsku. Češi byli takový ten starší bráška, co umí podat pomocnou ruku a drží Bulharům palce.

       V devatenáctém století bylo v bulharském kulturním životě Čechů tolik, že někteří historici mluví dokonce o české kulturní okupaci. Ovšem pozitivně, protože česká stopa v bulharském kulturním životě byla nepřehlédnutelná a trvalá. Češi zakládali orchestry a sbory, budovali pivovary a továrny, školy a vědecké ústavy. Čech Mrkvička se stal slavným bulharským malířem, jehož fresky najdeme i chrámu Alexandra Něvského. Čech Konstantin Jireček napsal kromě Dějin Srbů také dodnes ceněné Dějiny Bulharů. Obě díla vyšla nedávno znovu. Bratři Škorpilové jsou otci bulharské archeologie. A tak bych mohl pokračovat. Vzájemné vazby měly a mají tradici, kterou by bylo škoda ztratit.

       Ale Bulharsko není jen místem, kam naši předkové odcházeli uskutečňovat své sny a ambice. Je to země s bohatou kulturní minulostí a přítomností. Vzpomínám, jak mne zaujala před lety v Bonnu, v Kunsthalle, výstava tráckého zlata, kterou tam zapůjčila bulharská vláda. Neskutečně hodnotné originály tak putují po světě se všemi riziky, které to provázejí. Malá část tohoto fondu se ocitla i na výstavě v Evropském parlamentu a na otevření výstavy přijel i tehdejší premiér Bojko Borisov.

       Bulharsko je nejen zemí památek, antických i středověkých, z nichž Nesebr je až příliš obtěžkán náporem turistického zájmu, ale také je i místem hodnotné současné kultury. Jsou to zejména výkony hudebníků a operních pěvců, které Bulharsku zjednávají čestné místo v současném světě. Bulharské výtvarné umění je trochu ve stínu, i když za ministryně Ludmily Živkovy bylo štědře podporováno způsobem, o kterém se našim výtvarníkům mohlo jen zdát. Ludmila Živkova stála u zrodu Národního domu kultury, ale když ten slavil výročí, nikdo si na tuto předčasně zemřelou ženu nevzpomněl, přestože pro Bulharsko tolik udělala. Inu, její otec byl generální tajemník Bulharské komunistické strany.

       Po jeho odchodu z politické scény nastaly krušné časy pro obyčejné Bulhary. Živkovův nástupce Lilov vydal dobrý sborník Zašto ruchna socializm (Proč se zhroutil socialismus), ale bulharská levice nemá zatím jasnou a národem jednoznačně přijímanou strategii. Země, která byla zahradnictvím Evropy, dnes dováží ovoce a zeleninu z Řecka a Turecka. V Kazanlaku byl podnik, který vyvážel růžový olej do celého světa. Kosmetické výrobky odtud měly zaručený odbyt. Po rozbití družstev bylo až 40 % zemědělské půdy neobděláváno. V jednu dobu byl v této těžce zkoušené zemi akutní nedostatek potravin. Upadala i produkce vína a teprve po pádu na dno skoupily vinařské závody zahraniční firmy a najednou jsou Bulhaři čtvrtí ve vývozu vína v EU. Mavrud z Asenovgradu, vína z Melniku se zvláštní hustou konsistencí, vína ze závodu Chan Krum (zejména kvalitní tramín) si získávají znovu oblibu v zahraničí. Jedno z vín Melniku zachutnalo kdysi Winstonu Churchillovi tak, že se prodává s jeho černou siluetou a pod názvem vinoto na Čerčila (Churchillovo víno).

       A rakija? Tu mají Bulhaři nejen za alkoholický nápoj, ale i za lék. Bulharsko má spousty druhů vynikajících sýrů, uzenin a jiných kulinářských špičkových výrobků. Jen jsou pro místní lidi drahé. Ekonomická situace je tak komplikovaná, že přinutila více než milion Bulharů k emigraci za prací. ČEZ byl pod palbou kritiky a jeho vstup na bulharský energetický trh je dnes vnímán spíše negativně. Bulhaři platí údajně až polovinu mzdy za elektřinu. Demonstrace spojené s touto věcí vedly až k pádu vlády Bojka Borisova.

       Mám Bulharsko a Bulhary rád. Jejich země má nádhernou přírodu, hory, moře, ale i úžasné památky. Ve Varně jsou dva miliony turistů ročně. Ale nemají možnost vidět úžasný klenot římské doby, velmi dobře zachované lázně. Ty jsou nepřístupné. Úžasná geologická lokalita Pobiti kameni je téměř neznámá, A tak bych mohl pokračovat. Objevme znovu Bulharsko pro sebe i pro Bulhary samotné. Aby si uvědomili, jak hodnoty mají v rukách. I když slyším Christo Christova (ale mám i jíné nahrávky), jak zpívá Na mnogaja leta, vím, že Bulhaři svou těžkou zkoušku přečkají a najdou východisko.

 

comments powered by Disqus