Polské šavle

či Polské šavle prý zachránily Evropu, tvrdil Henryk Sienkiewicz. Před kým? Před Turky? Ano, Jan III. Sobieski byl se svým vojskem u Vídně, ale útok vedl arcivévoda Karel Lotrinský. VůTurecku Polsko vedlo politiku velmi opatrnou, zejména poté, kdy Zólkiewski byl tvrdě poražen ismanskou armádou.

Své turecké břímě nesli hlavně Češi, kteří o tom moc nemluví. Každý čtvrtý muž sloužil ve vojsku, až 75 % všech výdajů na boj s tureckou armádou platily české země, ostatně vídeňské posádce velel Kaplíř ze Sulevic. Ale Češi z toho žádný národní mýtus nevytvořili, Poláci ano. Stejně švédsko-polskou válku vylíčil Sienkiewicz jinak, než reálně probíhala. Švédům otěže války vzal z ruky vstup Dánska do války proti severnímu sousedu.

K národnímu mýtu patří i bitva u Varšavy v roce 1920, kdy Poláci pro změnu zachránili Evropu před sovětskými bolševiky. Je pravda, že mobilizace proti »Moskalům« byla tehdy opravdu celonárodní. Polsko získalo prestiž, na kterou za léta ponižování od trojího dělení Polska čekalo. Češi s Poláky cítili a česká mládež doby obrození s polským zápasem za samostatnost sympatizovala. Generace Máchova, generace revolučních demokratů polskými tématy žily, polská literatura byla čtena a promýšlena. Češi měli rádi Adama Mickiewicze, i když si o jeho polském mesianismu mysleli své. Významný brněnský historik Milan Hübl udělal pro pochopení rozdílů historického profilu a kolektivní mentality Čechů a Poláků opravdu hodně.

Češi nemají nic proti tomu, že Poláci jsou díky vklínění mezi pravoslavné Rusy a luteránské Prusy vášnivými katolíky, ale sami takto profilovaný katolicismus nepřijímají. Češi vyznávají sekulární hodnoty a občanskou společnost. Ale původní tendence Solidarnošči, kde šlo i dělnickou samosprávu v závodech a o demokracii všedního dne, měla u nás sympatie. Méně už chaos, který disidenti s sebou přinášeli.

V současné době je Polsko zemí, kde probíhají zajímavé diskuse o minulosti i přítomnosti. Pro mne je překvapivým fenoménem, že ze všech dekád poválečné historie dnes vypadá nejlépe Gierkova dekáda.

Edward Gierek sám vydal knihu Przerwana dekada. Za jeho doby vzniklo 560 nových závodů, investovalo se do bytů, do infrastruktury, do vědy a kultury. Věda a kultura byla tehdy něčím, co mohly Polsku závidět i bohatší společnosti. Častokrát se o tom bavím s mužem, který je mým kolegou v Evropském parlamentu a je synem bývalého polského předáka. Profesor Adam Gierek je špičkový odborník na technologie zejména na materiály a odvádí špičkovou práci ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Snad ho budeme moci přivítat na podzim na Vratimovském odborném semáři, odkud je to z Katowic jen kousek.

Na Polácích vystupuje do popředí nejen jejich národní hrdost a vztah k vlastní historii, láska ke koním a jejich soudržnost. Velmi mi imponuje jejich odolnost vůči katastrofám a to i tehdy, přispěli-li k nim trochu i sami. Jejich tvrdý a nekompromisní boj s nacisty je hodnota, kterou začíná sjednocená Evropa poznávat a vážit si jí. Byl jsem jednou svědkem toho, jak se rozplakal bývalý německý voják, který sloužil v komandech, která po potlačení varšavského povstání ničila polské hlavní město. Poláci totiž tuto destrukci vymazali tím, že obnovili starou Varšavu podle historických plánů. Tato obnova má symbolický význam. Poláci ukázali celému světu, že zlo sice může zvítězit, ale nikoli definitivně. Díky za tento symbolický