Udržím se! - Nizozemí

Udržím se! To je heslo státního znaku Nizozemí. Je tam napsáno francouzsky (Je maintiendrai!) a je spojeno s oranžistickým rodem, který poznamenal osud nizozemské revoluce.

Lidé si spíše pamatují Viléma Oranžského, kterého katolický fanatik zavraždil v Delftu (navštívil jsem to místo a vybavil si jeho zápas proti tehdejší první velmoci Evropy se zázemím v koloniální říši), ale mne zajímá pro tuto chvíli nikoli Vilém Mlčenlivý (Willem de Zwijger), nýbrž jiný muž, Vilém III. Byl rok 1672, který nazývají Nizozemci rokem katastrof. Padl režim de Wittů, kteří sázeli na obchodníky a byli stoupenci arminiánské verze kalvinismu. K nim měl blízko i Komenský, který byl ale již dva roky po smrti.

Převrat vynesl k moci oranžisty. Stadhouderem, tedy místodržitelem se stal Vilém III. Byl to muž nezlomné vůle. Jeho heslem bylo »ke svému podnikání nepotřebuji naději a k vytrvalosti nepotřebuji úspěch«. A svou železnou vůli potřeboval jako sůl. Roku 1672 se rozhodla napadnout Nizozemí, úspěšné a bohatnoucí, Francie, kde se už zcela zmocnil kontroly státní moci Ludvík XIV. Do Nizozemí poslal svého nejlepšího maršála, Turenna, a s ním 176 000 mužů. Tato velká armáda se valila do nížinné země jako lavina. Vilém III. měl jen 20 000 vojáků a tak ustupoval. Co měl dělat, když měl jen devítinu sil nepřítele? Ale ustoupil tak, že francouzská armáda byla na dosah hrází, které přičinliví a pilní Nizozemci budovali po staletí.

Protože šlo o svobodu země, Vilém III. nelitoval vynaložené práce a nechal protrhnout hráze. Vetřelce utopil jako krysy. Amsterdam se změnil v ostrov a ten nizozemské námořnictvo, tehdy nejlepší a nejsilnější v Evropě, uhájilo. Vilém III. pak vyjednával a díky protestantům v Anglii oddělil roku 1674 Angličany od Ludvíka XIV. Manévroval nejen na válčištích, ale i na diplomatické frontě: získal spojence v Německu, využil i soupeření Habsburků a Bourbonů. Jeho tvrdošíjnost a neústupnost slavila triumf. V roce 1697 nadiktoval Francouzům, kteří se ocitli v izolaci, mír. Po slavné revoluci se stal roku 1689 anglickým králem a obě protestantské země žily od té doby v míru. Tak skončil zápas, který vypadal zpočátku beznadějně a který naplnil oranžistické heslo Udržím se!

To vše si vybavím, když vidím hráze v Nizozemí, které střeží bezpečí vesnic a měst. V roce 1953 se protrhly a zahynulo 2000 lidí. Ale Nizozemci je postavili znovu a ve vysoušení Ijselmeer nepovolili. Jsou schopní každý rok vyrvat moři půdu, kterou využijí pro své zemědělce. Novinkou jsou i plovoucí domy, které, stoupne-li voda, zdvihnou se také. Nizozemci se rvou s mořem po staletí. Jejich houževnaost a odolnost to jen posílilo...