Budoucnost naší vlasti

Vidím zemi samostatnou, spravedlivou, bez chudých a bědných, s vlastními hranicemi, průchozími oběma směry dle pravidel. Zemi, kde právo, zdravotní péče, vzdělání nejsou zboží, ale nárok. Zemi kde bezpečnost v ulicích je samozřejmost. Zemi pro kterou v případě potřeby nasadím život a ona, v případě mé nouze, se postará o mne a mé blízké, pokud si to moje špatná životní situace vyžádá. Zemi milovanou, zaměřenou na plození nových generací. Zemi, kde bude radost žít. Zemi, která jde příkladem všem!...........Kdy? Kdy se o to pokusíme? Radan Brus.

Vážený pane Brusi,
kdy se pustíme do úkolu napravit poměry v naší milované zemi? Tato země je bohatá, především svými lidmi, a já věřím, že náprava poměrů je možná. Ta chvíle nastane, až budeme jako Vančurův kníže Břetislav, který „rostl vítězstvími i porážkami“. Jen musíme umět rozeznat, co je vítězství a co je porážka. Ať nám mediální bubliny namlouvají a vnucují cokoli. A protože jste se vyjadřovat slovy básnickými, odpovím Vám slovy svého milovaného básníka, Vladislava Vančury. Napsal je v dobách nesrovnatelně těžších, než jsou ty naše.

„Zdálo se, že lid právě se seskupující bude roztříštěn. Ale duch, který tkví ve věcech života a který sám je život, skytl mu mocnější sílu, než skýtá troubení k bitvám; a to vztahy a společenství práce a společenství jazyka a to, co neumírá, a to, co věčně bude opravovati zrady a omyly vládců, učinily jej pevným. Učinily jej národem… i věci nejstarší leží v síti přítomného času, a protože touha je jako člunek v rukou tkalcových a jako meč, který i ve snách dobývá ztracenou zemi.“

Naši zemi. Ale musíme to skutečně chtít.