Demokracie

Vážený pane europoslanče,
chtěl bych se Vás zeptat, jaký je Váš názor na Klementa Gottwalda, značně omezený import ze západních zemí a cenzuru médií a invazi vojsk Varšavské smlouvy? Ptám se Vás proto, že Vaše stranická kolegyně paní poslankyně Semelová vše výše uvedené obhajuje. Nedomníváte se, že její výroky škodí celé KSČM? Vaše strana je již tak poznamenaní a spojována s KSČ a člověk, který obhajuje uzavřené hranici i zahraniční obchod, cenzuru, tak tuto špatnou pověst umocňuje.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem Ing. Pavel Staněk

Vážený pane Staňku,

děkuji Vám za Vaše dotazy, které ale svým rozsahem značně přesahují možnosti rubriky Dotazy. Tak alespoň stručně:

Zásadní chybou KSČ bylo, že opustila svůj volební program z roku 1946, specifickou cestu Československa k socialismu. U politických procesů typu Šling, Slánský a podobně československé vedení nebylo iniciativní, tu iniciativu vyvinuli zejména Maďaři a Poláci, ale to nemůže být omluva, protože nezákonností z české strany bylo i tak dost.

Je samozřejmé, že dobová optika pár let po válce byla jiná, Američané nedávno zveřejnili údaje o plánovaných jaderných úderech na Prahu a Československo (např. v roce 1956 USA plánovaly 61 jaderných úderů na Prahu a další strategické cíle). Omluvou není ani to, že mezinárodní konvence o zákazu mučení byla přijata až v roce 1958 (některé země, jako USA, ji neratifikovaly dodnes).

Prostě a jednoduše, lidově demokratický režim se rozešel se svým programem a se svými cíli, a to vyvolalo už v roce 1953 první velkou krizi důvěry.

Původní představa československých komunistů byla představa velmi blízká Edvardu Benešovi a jeho knize Demokracie dnes a zítra. Ale sovětský vliv byl až příliš silný. Pod tímto tlakem Gottwald a jeho kolegové kapitulovali. Pokud jde o další vývoj, socialistické Československo bylo v 60. letech patrně kulturně nejsvobodnější zemí světa. Začalo se otevírat i ekonomicky a politicky, ale to skončilo po srpnu 1968. Pro mě je to přesvědčivý důkaz, že vojenskými prostředky se politické problémy řešit v pravém slova smyslu nedají.

Klement Gottwald je nepochybně rozporná postava. Své značné zásluhy v boji za sociální práva, za obnovení Československé samostatnosti, za rozšíření hospodářských a kulturních práv lidí zdevalvoval tím, že opustil program své vlastní strany, připustil její postátnění a nedokázal zabránit nezákonnostem, které původně sám odmítal. Tlak svých protihráčů nevydržel a zemřel jako poražený a zlomený člověk.

Na jedné straně Československo dosáhlo velkých úspěchů v industrializaci Slovenska a zaostalých částí republiky, kdy práce šla za lidmi, či bylo první zemí světa, kde byla zlikvidována dětská obrna, ale běžný život byl sešněrován až příliš byrokratickou kazajkou.

KSČM jako celek je proti jakémukoli monopolu moci a omezování demokracie a proti účelovému výkladu práva. KSČM odmítá cenzuru, ale podle mě jeden kladný efekt měla- chránila nás před importem toho nejhoršího braku. Pokud jde o Martu Semelovou, svými některými výroky se občas ocitá v rozporu s vlastní politickou praxí, pro kterou je charakteristické nasazení ve prospěch lidí.