Islamisté, dědicové husitských tradic

Dobrý den, v Reflexu č.40 uveřejnil Karel Steigerwald prapodivný článek Islamisté, dědicové husitských tradic. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to z jeho strany omezenost, provokace nebo článek na objednávku. Rád bych znal váš názor na srovnání husitského a současného islámského hnutí, protože jste oproti Steigerwaldovi profesionální historik a politik. Děkuji. Spider

Pan Steigerwald mne nepřekvapil. Je přece zvyklý psát na objednávku; my starší si mj. pamatujeme, že byl jedním z autorů normalizačního rozhlasového seriálu "Jak se máte, Vondrovi?"

Jeho srovnání islamistů a husitů je zoufalá pitomost, jaká se vidí málokdy. Základní rozdíl je ten, že islám nemá koncept morální osobnosti. Pro husity je naopak problém morální osobnosti klíčový. Islám má sice silný sociálně kritický potenciál, ale oproti křesťanství má slabý racionalizační potenciál (s výjimkou Muhammada Yunuse, který obdržel Nobelovu cenu, neznám žádného islámského ekonoma s mezinárodní reputací). Argument, že tu byli lidé jako Ibn Sína nebo Ibn Rušd, je slabý. Protože islámu chyběl společenský nositel racionality v podobě samosprávných měst (v islámu byla města jen obslužnou institucí vládnoucí třídy), mohli lidé podporující Al-Ghazzálího uspět. Od 12. století nemá v islámském světě racionalismus šanci a i génius jako Ibn Chaldún byl na okraji (všechny tři výjimečné zjevy arabského myšlení, které jsem jmenoval, žijí v dějinách jen díky tomu, že se jich chopil Západ).

Karel Steigerwald ví o dějinách minimum, a to mu ještě fandím. Jinak by nemohl přehlédnout fakt, že násilí rozpoutali odpůrci husitů, zejména svými opakovanými křížovými výpravami do Čech. V husitství převažoval dlouho vyslovený pacifismus. Trvalo téměř rok, než dali husitští teologové v diskusi o spravedlivé válce souhlas s obrannou válkou (viz knihu Ferdinanda Seibta Hussitica). A Chelčického tento souhlas k válce za obranu víry vedl k rozchodu s Táborem, s Jakoubkem ze Stříbra a dalšími teology české reformace a revoluce.

My Češi můžeme být pyšní na to, že naši předkové byli první, kdo zlomil moc inkvizice, kdo umožnil valdenským vystoupit z podzemí a svobodně se pohybovat. Velký historik a teolog Amedeo Molnár napsal, že vzniklo něco jako "táborsko-valdenská internacionála". Však se také ve valdenském prostředí šířily spisy Husovy a jeho stoupenců v překladech. Husité se ubránili a nakonec obě náboženské komunity dospěly ke konfesijnímu míru v roce 1485. A soužití náboženství vyústilo v Rudolfův Majestát (1609), jedinečný dokument, který o tolik předběhl dobu, zajišťující všem včetně poddaných svobodu vyznání. To dále prohloubila tzv. Konfederační akta (1619), což v pobělohorské době zaniklo. Ano, cesta k české toleranci byla složitá, ale otevřeli ji husité. Husité a islám nemají spolu společného nic, vůbec nic (jedině to, že na Čechy byla uvalena úplně stejná obchodní blokáda jako na Saracény).

Zbývá položit si otázku, co pana Steigerwalda vedlo k tak žlučovitému a útočnému odsudku husitství. Napadá mě jediný důvod- příští rok si budeme připomínat 600 let od upálení Mistra Jana Husa, se kterým si katolická církev neví rady. Neví si rady ani s odkazem Mistra Jana, ani s náplní akcí, které se budou na jeho připomenutí konat. Proč se pan Steigerwald rozhodl, že toto naše společné dědictví zpochybní a znectí, ví jen on sám. Já zase vím, že podobné bláboly dalších pseudo a rádoby historiků budou následovat a s blížícím se výročím budou houstnout. I to mne popohání, abych dokončil knihu, na které pracuji mnoho let a pro kterou jsem v archivech nasbíral hodně materiálu. Ta kniha se bude jmenovat Čechy myslící.