Lotyšští střelci

Vždy, když vidím v Evropském parlamentu svého přítele a soudruha Alfredse Rubikse, legendu komunistického hnutí, žertem se ho ptám: »Nu, kak lotyšskije strelki?« A Alfreds vždy odpovídá s úsměvem: »Lotyšskije strelki stojat tvjordo na svojich postach!« Lotyšští střelci byli první oporou Leninovy revoluce, jejich loajalita k sovětské moci byla příslovečná.]

Přitom velkorysí bolševici dali pobaltským republikám v roce 1918 samostatnost, kterou Stalin zrušil v době nástupu Hitlera a po sovětsko-německém paktu až roku 1940. V Lotyšsku mezi válkami bylo hodně sympatií k sovětské moci. Po spojení se Sovětským svazem ale byly i nepříjemné a zbytečné represe. Pobaltí pak obsadila při napadení Sovětského svazu nacistická armáda a v Kuronsku se třeba držela až do 9. května 1945.

Lotyšské národní obrození mělo ten problém, že Riga, přirozené centrum země, bylo hodně německé město. Jako takové bylo i největším městem Švédské říše, vyšlo tu první vydání Kantovy Kritiky čistého rozumu, Herderových Idejí, Wagner tu prchal na loďce před věřiteli, v dějinách německé kultury vůbec hrála Riga velkou roli. Ale lotyšské národní obrození, byť se zpožděníma s potížemi, si dokázalo vynutit korekce národnostních poměrů. Za dob Ruské říše začali do lotyšských území pronikat Rusové a ruština se stala postupně druhým jazykem země, zejména pak za sovětských dob. Lotyši jsou ovšem na svou identitu hrdí. Každý rok o tom svědčí svátek svatého Janise v půli června, který slaví Lotyši po celém světě.

Teď je ovšem radost z obnovené samostatnosti zkalená hlavně tím, že ubylo pracovních příležitostí a statisíce Lotyšů se vystěhovaly do zahraničí. V zemi se nic nevyrábí a mladí lidé utíkají. Alfreds Rubiks mi s hořkostí sdělil, že lidské ztráty jsou nyní větší než za 2. světové války. Kdo ví, kolik má dnes Lotyšsko obyvatel?! Skutečná čísla známa vlastně nejsou. A zejména je postižen venkov. Protiruské výpady nové moci zkomplikovaly vztahy s Ruskem a ropovod do města Venspils stojí bez užitku a železnice ho nahradit nemůže.

Jsou i jiné náměty, například spolupráce s Kazachy, kteří usilují o vybudování svého obilného terminálu pro Evropskou unii. Velké možnosti Lotyšsko má, ale společný rys s Českou republikou je neodpovědnost nové elity ve vztahu k osudu národa.

A tak politický vězeň Alfreds Rubiks kráčí od úspěchu k úspěchu v každých volbách. V Rize má jeho socialistická koalice už nadpoloviční většinu. O svých osudech vydal knihu, k níž jsem měl tu čest napsat předmluvu. Tento nenápadný a skromný člověk budí důvěru lidí. Nezapomněli, co jako starosta Rigy vykonal a jaké schopnosti u něj měli možnost pozorovat. Ukazuje, že i politik může uplatňovat vliv tím, že je morálním vzorem a že z něj vyzařuje dobro...