Miloslav Ransdorf

Osoba

Miloslav Ransdorf vypadá, jako by se ocitl v české politice nedopatřením. Stalo se tak sice z jeho naléhavé potřeby bránit nežádoucím směrům a dopadům ekonomických reforem (znal totiž většinu tvůrců českého „ekonomického zázraku“ osobně, je z plebejského prostředí a hrdě se k tomu hlásí), ale ani jeho pevná jistota, že český stát zejména v poslední době neřídí ani náznakem nějací géniové, nevysvětluje jeho existenci v české politice. Jako by z ní stále odbíhal jinam a  byl z ní jakoby na odchodu. Kvůli ponoření se do svérázných poměrů české politiky by mu bylo líto opustit filosofii a historii, jakož i další společenské vědy.

 

Život a studium

I malé duchovní radosti mají smysl v době stmívání rozumu. Když uvedené obory končil v roce 1977 na Filosofické fakultě v Praze (a pokračoval aspiranturou, kandidátem věd se stal v roce 1982), netušil, že se mu bude znalost historie a filosofie hodit. Nejen za minulého režimu, kdy pracoval na katedře filosofie Filosofické fakulty UK a v Prognostickém ústavu ČSAV, ale zejména dnes. Bez toho by jinak těžko rozuměl dnešní době, svým marasmem blízké Rasputinovi, vulgárnímu, poživačnému, tmářskému a bezskrupulóznímu. Ransdorf, pozoruje toto hemžení politického hmyzu, má k politice dvojí vztah: neklást odpor by byla spoluvina, ale zároveň se v takové společnosti být člověku nechce. Jak říkal básník Iuvenalis na otázku, proč není u císařského dvora v Římě: „Neumím lhát!“

 

Koníčky

Ransdorf  se vyhoření brání tím, že si udržuje prostor pro své koníčky: malování, literaturu, ale hlavně hudbu. V Bachovi, Mozartovi,  Beethovenovi, Wagnerovi, Smetanovi, Dvořákovi, Mahlerovi, Janáčkovi, Ostrčilovi, Martinů a stovkách dalších snad nejvíce rozkvetla evropská duše. Ve filosofii ve stejné míře, od Anaximandra až po Marxe a třeba Sartra. Evropská duše existuje v národním ztvárnění a v pluralitě. Jak tomu chtěl Šalda - kultura je vyznávání nemožného a neustálé posouvání hranic. Vědomí nutnosti nahlížet na svou vlastní existenci přes zkušenost jiných Ransdorfa nutí osvojovat si jiné jazyky. Klasické jazyky, jazyky biblických dob, jazyky středověké i moderní Evropy.

 

Stranický život

Na sjezdu KSČM Českých Budějovicích kandidoval neúspěšně na předsedu KSČM a mezi pěti důvody, proč Ransdorfa nevolit, byl i ten, že by mohl vyhrát volby a mnozí říkají, co by si s tím počali. V evropských volbách 2004 získal největší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů vůbec, ve volbách 2009 třetí nejvyšší počet. Ani to nezměnilo jeho dvojaký vztah k české politice. Je v ní málo myšlenek, práce, skutečné odvahy k činům. Potřebuje kacířskou odvahu vpadat do dneška z pozice zítřka, rozbíjet ztvrdlou kůru pohodlnosti a zvyku. Klást otázky, které jdou až k samým kořenům, kde se samozřejmé a přijímané ukazuje jako to, co má velmi vratké ospravedlnění. Kdy se i úspěchy dnešních vlád při hlubším pohledu ukazují jako politický Brownův pohyb. K takovým obtížně snesitelným lidem ho to táhne a takové přátele hledá. Proto jich má tak málo.