Proč je psaní důležitou činností politika
Za důležitou součást své práce pokládám vedle psaní článků také vydávání knih. Protože v mediálním prostoru působím již od osmdesátých let 20. století a vydal jsem zatím 25 knižních publikací (několik dalších mám připravených), je složité tuto činnost shrnout do nějakého úvodu. Tím spíše, že se snažím pokrývat celý prostor společenských věd, filosofii, historii, ekonomii, sociologii, estetiku atd. Vedle analytických studií a materiálových souhrnů jsem napsal i práce se syntetickým záběrem. Myslím si, že není na škodu, když má politik za sebou zázemí odborné práce.
Česká politika trpí nadvládou těch, kteří se stávají osobnostmi až s přidělenou funkcí. Je dobré si připomínat zakladatele našeho novodobého státu Masaryka a Beneše, kteří byli uznávanými kapacitami ve svých oborech dávno před tím, než se stali politickými předáky. Beneš se domníval, že politika musí mít v moderní době vědecký základ. Ostatně není to myšlenka, která by byla na evropské půdě tak ojedinělá.
"Rozum musí být pravidlem a vůdčím principem státu". Kdože to napsal? Richelieu ve své Závěti. Doby se mění, ale některé principy trvají. Dvacáté století, které zažilo invazi technických a byrokratických struktur do přirozeného života lidí, dospělo k tomu, že se musí připojit ještě spravedlnost a respekt k lidské důstojnosti. Český stát je roku 2014 na tom špatně jak s rozumem, tak se spravedlností, tak i s respektem k lidské důstojnosti.
Ve svém díle o Komenském jsem se vyznal z přesvědčení, že se člověk nikdy nesmí vzdát své naděje. Knize jsem předřadil Aischylovu myšlenku: "Po přísných cestách chodí s námi milost, jež sedí u kormidla života". Přes všechny zákruty osudu si to myslím dodnes.
Váš Miloslav Ransdorf
23.01.2014 - 13:41
Václav Havel často hovořil o tom, že se k nám vrátily dějiny. Je to ale pravděpodobně opačně: Češi se vracejí do dějin. Restituční princip, jehož působením minulost požírá přítomnost a budoucnost, je toho dokladem. Brzy po převratu vznesla majetkové požadavky i církev, která vlastnila v České republice 201 886 ha pozemků, z toho 18 367 ha zemědělské půdy. Docent Zavíral z VŠE, odborník na zemědělskou problematiku, vyčíslil v roce 1991 nároky církve u půdy na 32 až 58 mld. Kčs. Ale Nečasova vláda uzavřela s církevními kruhy dohodu, že římskokatolická církev (která se s ostatními církvemi jakoby „rozdělí“, aby je uzapřáhla do své káry) dostane celek 134 miliard korun. K těm 134 miliardám se dospělo prokazatelným nadhodnocením ceny pozemků; náhrady byly stanoveny na 59 miliard.
16.01.2014 - 13:17
Betty MacDonaldová tak nazvala jednu svou vtipnou prózu. Kdokoli může dělat cokoli. To je dlouhodobý příběh české politiky. Chemik byl ministrem financí, dentista ministrem kultury, elektrotechnik ministrem práce a sociálních věcí, lesník ministrem zahraničních věcí atd. atd. Největší výsměch vzbudily snad dámy Parkanová a Peake na ministerstvu obrany. Rozeznaly vůbec tank od koně? Nová vláda tažená tandemem Sobotka a Babiš lepší nebude.
08.01.2014 - 01:10
Nikde jsem nenašel zemi, kde by slovo Čech mělo tak dobrý zvuk, jako v Bulharsku. Češi byli takový ten starší bráška, co umí podat pomocnou ruku a drží Bulharům palce.
04.01.2014 - 01:09
Vždy, když vidím v Evropském parlamentu svého přítele a soudruha Alfredse Rubikse, legendu komunistického hnutí, žertem se ho ptám: »Nu, kak lotyšskije strelki?« A Alfreds vždy odpovídá s úsměvem: »Lotyšskije strelki stojat tvjordo na svojich postach!« Lotyšští střelci byli první oporou Leninovy revoluce, jejich loajalita k sovětské moci byla příslovečná.]
28.12.2013 - 13:32
Bývalý český prezident tato slova rád opakuje. Naposledy ve svém vystoupení na Žofíně. Na místě, kde se konaly obrozenecké plesy a koncerty, se Klaus setkává s novodobou takzvanou elitou našeho národa. Stále dokola mluví o tom, že dnešní Evropská unie je jiná než ta, kam podával jako tehdejší premiér České republiky přihlášku.
